Předtím, než jsem potkala mého manžela, jsem byla docela zoufalka. Vztahy mě nějak ne a ne vyjít a já tak moc toužila po lásce, po objetí, po tom být milovaná. Když jsem se do někoho zamilovala, až s velkým hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak jsem se začala chovat. Ha ha, vlastně mi to úplně docvaklo až včera.

Přeměnila jsem se v někoho jiného. Tak moc jsem se chtěla zalíbit, zaujmout a „ulovit“, že jsem se proměňovala v tu, která jsem myslela, že se onomu muži bude líbit. Proč jsem to dělala? Jak jsem psala, byla jsem zoufalka. Cítila jsem neúprosnou samotu, deprese mě válcovaly ve velkém. Všechny moje vrstevnice měly za sebou už i několik vztahů a já pořád nic. Připadala jsem si děsná, divná, nemožná. Vždyť mě nikdo nechce, tak to přece není normální. Je na mě něco špatně. A tak jsem se přetvařovala, maskovala a hrála divadýlka. Nic platné mě to ovšem nebylo.

Číst dál: Jak si zoufalky šlapou po štěstí

Přidat komentář (0 Komentářů)

Je něco málo před půl nocí. Dnes je 7. den od počátku naší rekonstrukce kuchyně. Na tuto akci jsem byla připravená, odpočatá díky vánoční dovolené. I tak mě vyšťavila, i tak tu ale sedím a musím psát. Někdy totiž zažívám pocity, které určitě zná spousta lidí. Na svojí roční cestě jsem sice objevila v sobě ukrytou studnu, překypující energií od Boha, vesmíru či Vyšší moci, ale občas mám pocit, že tak nějak ztratím vědro, kterým bych si nabrala… Jsem hledající, co už ví, kde hledat, jen se to nenaučil využívat naplno. Možná tam to vědro je, jen někdo zhasnul a je tam tma jak tam, kam slunce nesvítí…

Číst dál: O hledání kyblíku

Přidat komentář (0 Komentářů)

S touto otázkou se dřív nebo později setká každý z nás. Vždyť už jen na pohovoru při vstupu do zaměstnání, kde se nás ptají „a jaký si představujete plat“ se ocitáme leckdy na tenkém ledě – mám si říct raději více nebo méně, či průměrně? Co bude správně?

Stejně tomu tak je, když začnete brát od zákazníků peníze „za hodinu“. A je jedno jestli jste terapeut/lektor nebo instalatér. Tak jako tak si jen a jen vy musíte stanovit tu svou cenu, svou hodnotu. Bude to pro zákazníka moc nebo málo? Bude za moje služby někdo ochotný zaplatit nebo se budu zdát až podezřele pod cenou?

Číst dál: Jakou mám cenu?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Mám na facebooku 223 „přátel“. Na mojí stránce mám 228 „lajků“. Je prokázáno, že člověk dokáže udržovat kontakt až se 150 lidmi. Myšleno osobní kontakt, ne ten virtuální. Co znamenají pro vás vaše čísla?

Internet a sociální sítě začali ovládat svět. Na jednu stranu lidi spojuje, ale zároveň je od sebe oddaluje. Myslím, že teorii známe všichni, nemusím to zde nijak rozepisovat. Ale děláme s tím něco? Uděláme s tím něco zítra? Spousta lidí zlenivěla, vždyť na co někam chodit, když si mohu „pokecat“ přes internet. Ještě je to mnohem lehčí, než se seznamovat tam někde venku...
Navíc se schovají za klávesnici a monitor, ještě si vymyslí přezdívku, a pak mohou do světa vypouštět cokoliv, aniž by se báli, že jim někdo bude oponovat. A když? No tak přece z tohoto rozhovoru odejdu jinam.

Číst dál: Dobří lidé ještě nevymřeli!

Přidat komentář (0 Komentářů)

Když si vzpomenu na své dětství, tak ani netoužím po návratu do něj. Hlavně mi vzpomínky kazí škola, která mě ničila. Znovu bych se do tohoto bodu vrátit už nechtěla. Tak proč bych měla chtít žít jako dítě?

Sama malé dítě mám a tak se s nimi setkávám o něco častěji a řeším dětské záležitosti více, než jako bezdětná. A je to už delší doba, kdy jsem si začala uvědomovat, jak úžasně děti žijí. I my dospělí často říkáme, že děti mají ten svůj ráj a ať si ho užijí co nejvíce, než jim začne ten „normální" dospělácký život. Život plný povinností, úkolů a zodpovědnosti. Proč jsme si tento život tak ale nastavili?

Jde přenést kousek toho dětského ráje do našeho života?

Číst dál: Proč žít jako dítě?

Přidat komentář (0 Komentářů)