Na naší cestě životem se střídají různá období. V těchto obdobích se nám jakoby náhodou připlete do cesty vždy nějaké téma, které jsme často nuceni řešit. V létě jsem například řešila svobodu. Zjistila jsem, jak si můžeme myslet, že žijeme volně a svobodně, ale vůbec tomu tak být nemusí. Našla jsem různá zákoutí, kde na nás číhá omezování v různých formách a my je jen přijali za „normální“. Zrovna nedávno jsem zas řešila souvislosti. Co všechno s čím, kde, jak… Je zajímavé sledovat cestičky, ještě zajímavější je hledat je a pak ta radost z objevení souvislostí v našem životě je sladkým darem nakonec. Ony totiž někdy ty cestičky jsou pěkně krkolomné a náročné.

Číst dál: O lásce a odpouštění, které ani smrt nezastavila

Přidat komentář (0 Komentářů)

summer 858824 1280

Není to tak dlouho, co jsem se jako žena cítila méněcenná. Slabší pohlaví, problémová. Např. když jsem po mateřské nastoupila na pracák, okamžitě jsem byla zařazena do rizikové skupiny, do skupiny de facto nezaměstnatelných. Mám doma malé dítě, kdo by mě chtěl zaměstnat, že?

Není to tak těžké nevážit si ženství, když od dětství slýcháváte, jak jsou holky slabší, nemožný, neumí řídit, jen brečí, měly by stát u plotny a starat se o děti a manžela... Od žen v příbuzenstvu jsem v období dospívání vyslechla „rady“, jak nemám spěchat na měsíčky, pak je to velká otrava a nezbavím se jich až tak do 50 let. Jak má holčička přijmout své ženství? Jak má najít svou krásu?

Číst dál: Chtěli byste raději být mužem, ženou či obojživelníkem?

Přidat komentář (0 Komentářů)

„Obdivuji, jak to všechno zvládáš“, „Ty jsi tak silná, ty to zvládneš“, „Jak to děláš, že to zvládáš? Na tvém místě bych to nedala…“

Tyto věty slýchávám poslední dobou často. Vím, že jsou myšleny dobře a na podporu. Přesto někde hluboko ve mně se něco vzpouzelo. Něčím mě to naštvávalo a nikdy nevím, jak na tyto věty reagovat.

Prostě musím, co mi zbývá. Co na to odpovědět?

Musím? Opravdu musím?

Číst dál: Nejlepší věta podpory: Nemusíš to vydržet

Přidat komentář (0 Komentářů)

Jak jsem psala v prvním díle, v mém životě o paranormální jevy nebyla nouze. Lidé, kteří těmto věcem nevěří, si klepou na čelo a nevěří mi nebo hledají racionální vysvětlení. Já zatím žádné nenašla, a to co cítím, se prostě logicky vysvětlit nedá. Ať si myslí kdo chce, co chce, vlastním pocitům věřím víc než teoriím skeptiků.

Díky těmto zážitkům jsem byla vlastně pořád tak nějak tlačená k poznávání duchovního světa. Lákalo mě to, chtěla jsem přijít věci na kloub. Ale zároveň jsem se vždycky šíleně bála. Postupem času jsem odkrývala kousíček po kousíčku.

Číst dál: Paranormální jevy, realita nebo výmysl? II.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Taky se vám stalo, že jste dlouho přemýšleli nad nějakým problémem a stále jste nemohli najít řešení? A pak po nějaké době, ejhle, našlo se řešení a rovnou dvojí. Obě ta řešení byla suprová a vy jste si pro sebe řekli: Jooo!!! Teď jsem dostala odměnu za své dlouhé hledání a přemýšlení, a děkujete Bohu, Vesmíru, Universu nebo v co věříte? Radujete se z výhod obou těchto řešení a říkáte si, když úplně nevyjde jedno, pak mám přece ještě to druhé! Je vám dobře u srdíčka a jste šťastni, jak jste konečně na svou tehdejší zapeklitou situaci vyzráli. Ale pak se něco stane a někdo nebo něco vás začne tlačit do výběru jen jedné varianty. Jak je vám to příjemné?

direction 255294 1280

Číst dál: Jak jsem hledala cestu k zaměstnání mezi srdcem a rozumem

Přidat komentář (0 Komentářů)