Pořád ještě jsou tací mezi námi, kteří mají přesvědčení, že jakmile má někdo dar, má ho dávat zadarmo. Pod pojmem dar má škatuli, nadpozemské propojení s duchovním světem, používáné nejčastěji k léčení či k pomoci druhým. A právě tato škatulka dělá takovou neplechu. Za prvé tak smýšlí člověk, který sám cítí, že žádný dar nemá, který je sám nějakým způsobem "chudý" a zůstává v roli oběti ve smyslu "vy, co jste měli to štěstí a máte dar od Boha, ho máte pro takový jako jsem já dávat zadarmo". Je to jakoby pocit povinnosti, že obdarovaný má svůj dar nezištně předávat dál. Tj první omyl.

6e46ab17cabb5ad9b3ffa0ab3c3f7e37

Číst dál: Dary zadara

Někdy si moc přeji, aby mi někdo řekl: 317bd9d94f6ffc074e3b3af68c47f841

"Hej, jak jsi se rozhodla, je to nejlepší rozhodnutí. Jak to děláš, je ta nejlepší cesta, jen tak dál! Ano, děláš to a rozhoduješ se správně!"

Jenže nikdo takový není a ani být nemůže. Uvědomila jsem si, že to je v situacích, kdy se srdce cítí těžce, kdy zápasí s egem, kdy nedokážu slyšet hlas svého Vyššího Já. 

Nikdo takový není, protože ze všech ostatních smrtelníků nikdo z nich nemůže vědět a vidět dost daleko na to, aby toto prohlásil. 

Je to prostě jen na každém z nás. Na mě samotné. 

A tak dnes děkuji přírodě, že mi opět dala tu čirou úžasnou energii, která mi pomáhá povznést se nad to vše a zas zvednout hlavu a ujistit samu sebe, že to, co dělám, jak to dělám a jak se každou sekundou rozhoduji, je to nejlepší v tom tady a teď, co mohu z celé mojí osobnosti udělat.