Kde jsou moje hranice??

O hranicích - a teď nemyslím ty, mezi státy - slýcháváme vlastně už od malička. Nejdřív je přece museli rodiče nastavovat nám a často je nezajímalo, kde bychom je potřebovali mít my. Dnes je to také ožehavé téma, a to hlavně u výchovy právě dětí. Jak jim ty hranice nastavit, aby byly správně? Někdo dítka dusí už od mala příliš těsnými „ohrádkami“ a někde zas dětem dávají veškerou volnost, takže se pak děti mohou cítit dezorientované a že o ně nikdo nestojí. A tak si hranice začnou vynucovat. Jak? No přece tím, že na sebe upozorňují o to víc.

Je poměrně těžké umět nastavit své hranice i ty dětské tak, aby sloužily a přitom neomezovaly. Proč jsou hranice vlastně důležité? Přirovnala bych to k rybníku. Pokud jsou jeho hráze příliš malé, voda z nich přeteče a zaplaví vše kolem. Pokud jsou příliš vysoké, tzn., že vody je v ní většinou málo a tak se tam hůř žije rybám, ani vy se v tomto „blaťáku“ moc neosvěžíte, ani se tam vlastně nedostanete. Stává se nedostupným životu i všem kolem.


Je to ve skutečnosti velmi individuální práce a proto to tu ani nevyřešíme. Ale chci tím trochu nastínit, jak nás tyto hranice omezují v našich dospělých životech.
Naše vlastní hranice jsou nastavené různě. Mají do toho co mluvit naši rodiče, výchova i ve škole a společnosti, naše povaha, sebevědomí, sebedůvěra, ego atd. Dokonce s tím může souviset i naše fyzické tělo, které může ukazovat nějakými zvláštnostmi (tloušťka, vychrtlost) na buď nedostatek hranic, nebo jejich přemíru.
Jsou tu od toho, aby nás chránily, ale neomezovaly ani nás, ani ostatní.

To by byla trocha teorie a teď jak to vnímáte vy?

Jak se cítíte, když např. po vás někdo něco požaduje a vám se to moc nezdá, nebo nelíbí. Rozhodnutí je na vás. Jaké bude? Podřídíte se, postavíte se proti nebo debatujete a hledáte lepší řešení? Další příklad: někdo na vás křičí. Neprávem. Jak zareagujete? I s tím souvisí naše vlastní hranice. A třeba ještě jeden příklad: máte příbuzné, kteří vám kecají do života. Pořád by vás chtěli „napravovat“ a poučovat a mají pocit, že stále děláte něco špatně. Nebo by to zkrátka oni udělali jinak. Jak se s tímto poperete?

Jak najít tu rovnováhu ve vztazích, aby vaše hranice byla na správném místě a aby stála pevně tak, že ji nikdo neporuší?

Ten, kdo hledá odpovědi, většinou začíná např. na kurzech sebepoznání, na posilování svého sebevědomí a hlavně sebeláska. Ta je tím klíčovým slovem a podle mě bodem č. 1, kterým je třeba začít. Je to běh na dlouhou trať, ale určitě se na této cestě naučíte spoustě věcem.

Možná jste čekali řešení v průběhu čtení tohoto článku.

Cesta, kdy se chceme a potřebujeme změnit, se ale neuskuteční během přečtení jednoho článku. Když se vydáte na tuto cestu, přečtete na ní spoustu knih, spoustu rad, možná navštívíte spoustu kurzů. Je to práce, kdy je třeba zbourat staré nastavení a nastavit místo něj nové. To se nestane hned. Je třeba vytrvalosti a trpělivosti hlavně sama se sebou. Je to taková mravenčí práce, ale věřte mi, že když se ohlédnete zpět, tak uvidíte úžasné pokroky.
Budete víc sami sebou a budete se lépe znát. Spousta věcí vás přestane naštvávat a dráždit. Zkrátka se budete cítit víc v klidu a s větší stabilitou. Potom se hranice nastaví tak nějak samy.

A kde začít?

Dnes je možností spousta, od různých knih, přes setkávání s podobně naladěnými lidmi až právě k seminářům a kurzům. Také meditace je vhodná cesta, sebe-zpřítomňování se, což je s tím spojené. I já se na toto téma v mém centru zaměřuji a jako pomůcku používám automatickou kresbu, meditaci nebo semináře.

Kdo hledá, najde. Takže pokud se rozhodnete změnit své vlastní nastavení, tak se k vám určitě dostanou potřebné informace, ani nebudete vědět jak.

0
0
0
s2sdefault