summer 858824 1280

Není to tak dlouho, co jsem se jako žena cítila méněcenná. Slabší pohlaví, problémová. Např. když jsem po mateřské nastoupila na pracák, okamžitě jsem byla zařazena do rizikové skupiny, do skupiny de facto nezaměstnatelných. Mám doma malé dítě, kdo by mě chtěl zaměstnat, že?

Není to tak těžké nevážit si ženství, když od dětství slýcháváte, jak jsou holky slabší, nemožný, neumí řídit, jen brečí, měly by stát u plotny a starat se o děti a manžela... Od žen v příbuzenstvu jsem v období dospívání vyslechla „rady“, jak nemám spěchat na měsíčky, pak je to velká otrava a nezbavím se jich až tak do 50 let. Jak má holčička přijmout své ženství? Jak má najít svou krásu?

Pak přijde dospělost.

Vtipy na společenských událostech, na internetu, ve škole i v zaměstnání, na adresu žen je spousta. Ostatní ženy se buď přidávají (aby nevypadaly hloupě (?)), nebo dělají, že se nic neděje. Často se samy podceňují, maskují dokonce to, že jsou ve stavu požehnaném, do černých vytahaných triček. Od koho se tedy ženství učit, když těch správně sebepřijatých žen je jen hrstka?

Vždycky jsem považovala ženství jako to horší pohlaví, které mi bylo dáno. Jenže jak jsou na tom muži? V mnoha ohledech se zdá, že mají lepší pozici. Třeba už jen v zaměstnání nemají takový problém, jako my ženy, které jsme buď moc mladé, nebo příliš staré, máme doma děti či naopak ještě nemáme = budeme mít. Muži mají dokonce často větší plat na stejné pozici, než žena. Jenže když si spočítáme má dáti – dal v životě mužů a žen, tuším bychom se dostali na velmi podobná čísla. Myslím si, že obě pohlaví jsou dost nesebepřijatá - světem i sami sebou. Jen u těch kluků, bojovnějších a akčnějších, to tak nejde vidět. Nedávají moc na odiv své emoce, tudíž do hloubky jejich srdce tolik nenahlédneme.

jinjangA tak jsem vnitřně a skrytě toužila po uznání žen a toužila jsem po uznávání mužů. Dokonalá rovnocennost obou pohlaví.

Jenže se tak nestalo a neděje a mě vůbec nenapadlo, že začít musím sama u sebe. Návod je lehký, praxe už tolik ne, ale když člověk začne, první změny k lepšímu přijdou dost rychle.

Ale nikdo mi to neřekl a návod nedal, tak jsem nechtěla být ani ženou, ani mužem. Čím tedy?? To jsem také nevěděla. Obojživelníkem být neumím. Návod se ke mně dostal před skoro dvěma lety. V podobě knih, projektů pro ženy, filmů. (Kniha např. od Louise L. Hay – Miluj svůj život, i stejnojmenný film se dá shlédnout na youtube, a další filmy: Co my jen víme, Měsíc v nás.)

Docvaklo mi, že obě pohlaví jsou dokonalá, a spolu vytváří jedno. Jin a jang v mé hlavě se rozblikal.

Hledáme stále krásu, dokonalost venku. Dokonce se často vytahujeme, co máme – značkové oblečení, auta, modernější účes a někdy dokonce co máme ve městě a vy ne, heč... Často ukazujeme prstem na druhé: „Podívej se na něj, jak vypadá, jak si to může obléct?“ Jen proto, abychom my sami vypadali zas o něco lépe. Přitom je to právě proto, abychom odvedli pozornost od nás samotných... ? Možná se mýlím, možná ne.

Pokud se nepovyšujeme, tak se často srovnáváme. Byla nám nastavena laťka díky médiím hodně vysoko a snažíme se tuto laťku dorovnat. Stačí zapnout tv a máme tam samou „dokonalost“. A dokonce i modelky na molu se při pohledu do zrcadla často cítí škaredé. Jak to, čím to je?

Toto téma by vydalo na knihu. Odpovědí je spousta. Myslím si, že ta podstatná je právě v tom, že jsme se neměli kde a jak naučit přijmout sami sebe, tak jak jsme. Pořád se díváme ven, ale ne dovnitř.

Ten, kdo najde svou vnitřní krásu, vynese ji i na povrch. Příklad: Meryl Streep. Tuto herečku zná snad každý. Osobně tedy ne, ale na mě působí velmi osobitě. Má své vnitřní kouzlo. Nevím, jak je tato milá žena sama se sebou smířená, mám z ní ale pocit, že je skvěle vyrovnaná. Fyzicky není nějak extra krásná, jako spousta dnešních mladých hereček. Je to prostě normální ženská. Jenže její vnitřní krása tak vyzařuje na ven, že většinou uchvátí.

women 486826 1280

My lidé vycítíme, když je někdo sám v sobě vyrovnaný. Sebepřijatý. Poznáme to vědomě či nevědomě, ale poznáme to. Často nás tito lidé něčím přitahují, mají náš obdiv, a to nemusí být krásní, nemusí mít nejnovější mobil a vozit si zadek v luxusním autě. A sami se takovýmto dílem můžeme stát. Jen je lepší přestat hledět ven, ale dovnitř. Přestat se srovnávat s ostatními. NIKDY nebudeme stejní jako ten či onen. Jsme prostě originál nejoriginálnější.

A jak to mám dnes já sama se sebou?

Moje sebevědomí ještě má co dohánět, ale moje ženství jsem přijala se vším všudy. S jeho krásami, tajuplnostmi, s jeho vášní i temnými stránkami. Jsem hrdá na to být ženou, být tím jemným slabším pohlavím, které zas tak slabé není. Žena má mnoho výhod, mnoho úžasů. A stejně tak muž. Jeho aspekty jsou protějškem ženy a spolu tvoří dokonalost. Jen to spousta mužů a žen nevidí a tak se zraňují a předhánějí se, kdo je nejlepší, nejhezčí, nejsilnější a nejdokonalejší. Kdo víc umí to a kdo zas tamto. Honí se v nekonečném kruhu už po tisíciletí.

ZASTAVTE SE a přestaňte s tím. Je to zbytečná ztráta času a energie. Zastavte to u sebe, nečekejte až s tím začne celý svět.

Příběh z večírku:

picjumbo.com HNCK9049U baru sedí krásná mladá žena v doprovodu sympatického a hezkého přítele. Usrkávají svoje koktejly a znuděně se rozhlížejí kolem. Slečna je dokonalost sama. Drahé šaty, vysoké jehlové podpatky na dokonalých nožkách. Krásné šperky, umělé řasy i nehty. Opatrně cucá ze slánky, aby si nepokazila perfektnost rtěnky a zároveň vypadala svůdně nejen pro svého partnera, ale pro všechny zúčastněné. Toužila po tom, být středem pozornosti všech, aby ji uctívali jako bohyni. Její přítel se tím kochal, má vedle sebe dokonalost a cítil se jako správný hřebec se správným „doplňkem“.

V tom si přišla k baru objednat pití další slečna. Stala se ihned středem pozornosti znuděného páru. Neměla na sobě nic „zajímavého“. Dokonce její boty „hyzdil“ menší tlustý podpatek. Vlasy neměla dokonale upravené, jen tak ledabyle učesané sepnuté sponkou, která se jí absolutně nehodila k šatům a beztak ji koupila někde v bižu. Šaty měla romantické, jednoduché, ale žádnou stopu po Gucci ani Versace byste nenašli. Na rtech jen lesk na rty a oči lehce přetřené řasenkou. Nic víc. Její obličej nejvíc zdobil milý úsměv, který rozdávala všem bez výjimek.

woman 695448 1280Mladá kráska ji přejela od paty k hlavě, něco jí na ní provokovalo, ale nevěděla co. Když viděla, jak na ni upřeně zírá její přítel, aby zachránila situaci a znechutila mu jeho pohled, prohlásila: „Tady vidíš, že holky co neuměj nosit podpatky, si pořídí takovéto křápy a myslí si, že si tím pomohou a ještě se cítí být sexy...“ Řekla to dostatečně nahlas, aby ji slyšel nejen její přítel, ale i narušitelka, která upoutala jeho pozornost. Jenže tato dívka se nenechala nijak rozhodit a s upřímným úsměvem odpověděla: „Ano, máš pravdu, na těch jehlách, které máš ty, jsem se nenaučila chodit. Bylo to moc bolestivé a nepříjemné. Jsi dobrá, že jsi to zvládla. Já dokonalá nejsem, ale co... To není nikdo. A moje boty? Je super, že na světě výrobci myslí i na nás ženy, které si nechtějí ničit nohy bolestí, nedokonalé v tom, že jsme se nenaučily chodit na jehlách. Krásně je ten svět zařízen...“. Mladý muž se usměje a své partnerce odpoví: „Ta ti to dala!“ A hlasitě se zasmál.

Už už se jeho přítelkyně nadechuje, aby mu hezky peprně řekla svůj názor, ale v tom jí skočí do řeči ta obyčejná holka: „Směješ se své vlastní přítelkyni, kterou si vodíš jako svou ozdobu, abys mohl zakrýt svou vlastní nedokonalost? Přitom mě by sis do vitrínky dát nemohl, když nemám vuittonku ani Gucciho, ale stejně mě tu svlékáš pohledem. Nemyslím to nijak zle, podívejte se na sebe, ne do zrcadla, ale na sebe a do sebe. Jste oba krásní, jen si to nemyslíte a tak se maskujete pozlátky a jeden druhým navzájem. Vaši vnitřní krásu vám nenahradí ani hezká kabelka, ani drahé auto a ani ten druhý, který toto všechno má. Tu naleznete jedině uvnitř a až ji najdete, pozlátka vám budou k ničemu. Mějte hezký večer a bavte se prima, na mě čekají mí přátelé.“ A slečna se vypařila i se svým milým úsměvem. Náš páreček zůstal ještě několik minut potichu sedět u baru usrkávajíce své koktejly...

Jak tento příběh dopadl nevím, ale snad vám řekl něco víc o tom, jak vnímáme svět, jak vnímáme sami sebe a kde jsou naše hodnoty.

0
0
0
s2sdefault