Vánoce v sprnu měly docela úspěch. Máte možnost přečíst si názor i "druhé" strany, a to je jak jinak, než názor mojí maminky:

Článek o vánocích ve mně vyvolal spoustu protichůdných pocitů. Donutil mě probrat se vzpomínkami na moje vánoce, coby dítěte. Potom na vánoce prožívané s mými dětmi a nakonec zkušenost prožitků vánoc jakožto babičky. Velice široká plejáda pocitů! Jako dítě jsem dlouho věřila na Ježíška, co nosí hodným dětem dárky rovnající se splněným přáním. A tak byly vánoce pro mě spojené s tajemným očekáváním, zda mi letos onen Všemohoucí Ježíšek splní moje přání a já si tím dokážu, že jsem byla opravdu hodná a dárky se zasloužím.

lights 631428 1280

Jinak u nás většinou vánoční den i vánoční večer –po rozbalení dárků- probíhal, řekla bych se železnou pravidelností, stejně. Celý den jsme prožívali o hladu –kromě malé snídaně- a tudíž všechny přípravy ke kýžené a všemi očekávané večeři probíhaly v postupně se zvětšující nervozitě. Ať už to byla nervozita z hladu, z očekávání zlatého prasátka nebo z nedočkavosti jaké budou dárky, dotýkala se jaksi všech. Bylo nutné zasednout k večeři s první hvězdou na nebi a často jsme ji –s narůstajícím věkem- netrpělivě vyhlíželi. Po večeři se dodržoval pravidelný zvyk, který jsem ocenila, až jsem byla dospělá a měla své děti. Povinně jsme museli ven před dům, poslechnout si trubače, kteří procházeli vesnicí. Je zvláštní, že jsem zaregistrovala až v pozdějším věku, že této akce se jaksi nezúčastňoval můj tatínek. Musel totiž v té celkem krátké době přenést nazdobený stromek z prádelny ve dvoře, kde ho celý den strojil, do obýváku a zároveň pod něj naaranžovat dárky. Nějak mě vždy uniklo, jak byl zadýchaný, když jsme se vrátili zase zpátky do tepla domu. No a pak po večeři a rozbalení dárků se rodiče téměř vždy pohádali a my děti jsme byly naštvané, že místo hraní si s novými hračkami, musíme na půlnoční do vedlejší vesnice. A když jsem pak zjistila –díky svým spolužákům- že dárky dávají rodiče a ne žádný Ježíšek, radost z vánoc mi zhořkla a smrskla se jen do očekávání, co zase dostanu od našich. A taky (to až v pozdějším věku) do zvyků, co jsme praktikovali. Třesení s plotem, pouštění skořápek a házení botou.

making 791111 1280Vánoce s mými dětmi, ač jsem to tak nechtěla, probíhaly hodně podobně, jako ty moje dětské. Snad nebylo tolik nervozity z hladu. Zavedla jsem totiž, že se snídalo normálně a k obědu se podávala rybí polévka s opečenou houskou. A že si děti občas zobly cukroví jsem taky neřešila pamětliva svých hladových štědrodenních zkušeností. Hádky po večeři také nebyly, aspoň ne, když byly děti malé. V naší vesnici zpočátku trubači nechodili a také jsme neměli velkou možnost ukrýt nazdobený stromeček, takže díky těmto věcem a taky daleko větší "vzdělanosti" našich dětí, jsme docela brzy prozradili, jak to s tím Ježíškem vlastně je.

Ale nejkrásnější pro mě byly vždy okamžiky, když děti rozbalovaly dárky a objevily ten, co moc chtěly. Ta zář očí a radost, co z nich doslova tryskala, mě naplňovala nevýslovným štěstím! Kvůli tomu jsem vánoce nejen milovala ale nebyl pro mě problém zapomenout, že já dárek nemám, protože na něj nebyly peníze. Až mě jednou moje dcerka dostala otázkou: "A mami tys nebyla hodná, že nemáš žádný dárek?" Nějak mi nevadila ta nervozita s pečením cukroví, úklidem domu a sháněním vysněných dárků pro mé milované děti s omezeným finančním příjmem. Vánoce a radost z nich jsem si v té době velmi užívala a byla jsem šťastná, že i po odchodu mých dětí z mojí náruče, jsme se vždy na vánoce všichni sešli a radovali se společně.

christmas 598132 1280Teď coby babička se na vánoce dívám trochu jinak. Nebo jsem spíš byla donucena okolnostmi, dívat se jinak. Jsem vždycky velice šťastná, když se všichni sejdeme, teď už i s krásnou vnučkou a dalším vnoučkem na cestě. Ale trošku mě mrzí, že už to není v mém bytě a že je nemůžu potěšit dárky, co by jim udělaly opravdovou radost. Můj byt je malý pro tolik lidiček a moje finance jsou hodně omezené, což je ta smutná část vánočních svátků. Ale ta krásná a šťastná část – myslím, že i větší - je o tom, vidět své milované u jednoho stolu a vidět jak láska stále proudí mezi námi. Ačkoliv změnila několikrát podobu, stále existuje a stále hřeje. Vidím ve svých dětech nádherné mladé lidi, plné elánu do života a vnímám, jak láska, co jsem do nich vložila, nese své plody. U každého jinak ale vždy plně a krásně! Jsem na své děti i na jejich děti pyšná a jsem šťastná, že mě osud obdaroval tak štědře. Vychutnávám si jejich blízkost a žiju z jejich radostí a jen doufám. Mému životu daly smysl a i teď, když si hledám jak si zasloužit své stáří a jdu už teď hlavně svou cestou, mi ty tři krásné a urostlé stromky, lemují cestu a dávají mi stín, když je horko života příliš velké.

A tohle jsou moje nynější vánoce, vlastně nejen vánoce. To je pokračování vánočního odkazu do mého každodenního života. To jsem se rozepsala, co? Tohle způsobil jeden článek o vánocích v srpnu :-).

Autor: Marie Hodaňová

Pokud i vy máte co říci, pošlete mi váš příspěvek, váš pohled a názor ;-).

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment