Co je to intuice?

To snad ví každý. Teorie je jednoduchá. Prostě je to takové to vnitřní tušení. Můžete vycítit intuicí, že člověk, který stojí před vámi je nebezpečný, i když tak nevypadá. Nebo naopak, je dobrosrdečný, i když tak nevypadá. Intuice pomáhá lidem odhadnout kdejaké situace v jejich životě. Předvídatelnost je její sestra. Myslíte, že má hodně společného i s pudovým chováním? S tím, že někdy prostě víme, co je dobré, co ne, jak to máme udělat?

Je jedno, jak moc je intuice propojená s pudy a předvídatelností. Je to velmi dobrý nástroj k rozhodování ať dlouhodobém nebo v jedné sekundě, kdy jde třeba i o život.

lamp 641559 1280

Jenže... Jak to je s intuicí dnes?

Je dnes používaná stejně, víc či míň? Včera se ke mně dostalo video s návodem, jak si vytvořit domácí bělící „pastu“ na zuby. Spíš takovou vodičku. Soda a citrónová šťáva. Někdo si řekne „skvělý nápad, to zkusím“. Mě se spíš hrůzou stavěly chlupy na těle, když jsem si představila, že tuto skoro výbušnou směs dám na své zuby. Takový ten pocit brr a moje zuby zaprotestovaly také. Co se týče zubů, dostala se ke mně ještě jedna informace. Náhoda? Nevím, ale jako příklad k intuici je perfektní. Lékař – zubař, nějaké dívce doporučil, ať si zuby čistí 20 minut. Ano, nepřidala jsem omylem nulu. No a milé děvče si údajně pak čistilo zuby 20 minut i elektrickým kartáčkem... Jak to dopadlo, asi tušíte. Nevím, zda jí nějaké zuby vůbec zůstaly, po tom jsem se nepídila, ale problémy měla docela velké. O to, jak to dopadlo, mi ale nejde.

Jde mi o naše přemýšlení, o naši intuici, že je pro mě něco dobré a něco zase ne.

Ona holčina dala na radu lékaře a už očividně nepřemýšlela nad tím, jestli ta rada byla dobrá. Podobných příkladů je spousta. Jak by ne, s rozhodováním se setkáváme denně a intuice nám do vínku nebyla dána jen tak pro srandu králíkům. Jenže právě mám pocit, že se čím dál více spoléháme na ostatní – na ty (někdy bohužel jen zdánlivě) chytřejší. Vědce, lékaře, terapeuty, automechaniky, stolaře, rodiče, prarodiče, kamarády atd. atd.

Něco řeším, nevím jak se rozhodnout? Ano, někdy se jdu zeptat ostatních, co si o tom myslí, jakou mají zkušenost. Ale rozhodnutí by dle mého názoru, mělo nakonec vyjít z mého srdce. Z mého dobrého pocitu, že pro mě je to takto nejsprávnější. A ruku na srdce - odborníci jsou rozděleni na dvě skupiny: na ty, co ví a na ty, co se tak jen tváří.

vegetable 777473 1280

Diety... Toto je vděčné a věčné téma.

Už ne jen u žen, ale i v mužských řadách, leč více skrytě. Vegetariánství, vitariánství, veganství, raw strava a dalo by se dál pokračovat dlouhou řadou různých stravovacích teorií. Řídíte se vlastní intuicí nebo radami ostatních a jejich logickými a vědeckými odůvodněními?

Jak to, že jsme tak zapomněli řídit se našim vnitřním kompasem? Nebo spíš jsme mu možná přestali věřit? Když já mám osobní zkušenost např. s tím, co je pro mě vhodné jíst, neznamená to přece, že stejně to bude platit u celé populace lidí. Po mojí výborné zkušenosti to začnu nutit všem, že takto jedině se to má dělat? Deseti lidem se to může líbit také, ale dalším deseti to vůbec nepomůže.

Víc jsme se naučili spoléhat na názory druhých než sami na sebe. Začne to výchovou, co by se mělo a co se musí, potlačování vlastních pocitů a emocí. Pokračuje to ve škole a následně v zaměstnání, v manželství a předáváme to dál. Každý jsme ale jiný, každý reagujeme na podněty jinak. Já miluju horko a slunce a dodává mi pohodu a dobrou náladu. Manžel zas sluníčko nemusí, hned zčervená a dělá mu zle. Všeobecná pravda = slunce je škodlivé. Jen už neřeknou jak moc, pro někoho víc, pro někoho míň, záleží i na typu pokožky a nakonec je tu stará známá větička: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. A takto by se dalo pokračovat do nekonečného množství dalších situací.

Ještě jeden příběh, na kterém jde vidět, jak se krásně intuice uměla vyklubat na světlo boží:

bird cage 680027 1280Možná jste četli jeden z článků na mém blogu Jak jsem hledala cestu k zaměstnání mezi srdcem a rozumem. Psala ho moje mamka. Prošla si několika zaměstnáními, nedívala se na to, zda ji bavit bude nebo ne. V jejích letech byla ráda za jakoukoliv nabídku. Jenže když ji zaměstnání nebavilo, šlo jí vyloženě proti srsti, nedopadlo to dobře. Většinou se to odrazilo na jejím zdraví a v zaměstnání proto musela skončit. Teď dostala nabídky vlastně dvě, podobné zaměstnání, dvě firmy. Jenže v jedné se později necítila dobře. Ani nejdřív nevěděla proč. Něco jí uvnitř říkalo, že si má dávat pozor. V tom druhém naopak, její srdce poskočilo radostí a do práce se těšila. Když si zvolila – dle srdce, povícero lidí ji nepochopilo. Jak mohla zvolit "horší" nabídku? Odsunula peníze stranou a vybrala si méně placené místo? Proboha je normální? Těmto lidem se to asi nedá ani vysvětlit. Situaci viděli ze svého pohledu a netoužili se podívat z jiné strany. Ihned "věděli", která nabídka je ta dobrá, správná, lepší a která je opakem.

Když si zvolíme místo, které budeme mít mnohem lépe placené, ale nebudeme zde spokojení, nebude nás práce bavit nebo budeme mít horší kolektiv, děsného šéfa, či hrozné pracovní prostředí – budou nás ty peníze těšit? Užijeme si je o to víc? Jak dlouho v takovém zaměstnání vydržíme? Co na to naše zdraví?

Když si vybereme místečko, které nás těší, hřeje nás u srdce, často se stane, že se nám otevřou nové možnosti. Buď nám navýší plat, nebo nás díky praxi na tomto místě vezmou ještě na lepší pozici. Takže sice o něco později, ale dostaneme to, o co jsme „přišli“.

Chci tímto říct, že není špatné dívat se na rady odborníků, kteří opravdu vědí, o čem mluví. Ale také je důležité se začít vracet sami k sobě. Ke svým pocitům. Ke svému srdci, k tomu, po čem touží. Nechali jsme hlas našeho srdce zaplácat všemi těmi rozumbrady kolem nás. Máme pocit, že už ho nemůžeme ani rozeznat a poznat, který to je.

Pomalu ale jistě to jde. Jak?

cage 432499 1280Učit se více spoléhat na sebe sama. I chyby nás dost naučí, takže když se v něčem netrefíte, tak vám to přinese ponaučení pro příště. Líbil se mi k tomu citát, který jsem nedávno sdílela: „Pokud stojíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí. Ne proto, že by měla rozhodnout za tebe, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu a ty najednou víš, v kterou možnost doufáš.“ Myslím, že to vystihuje docela přesně, jak zjistit, co je hlas srdce – intuice. Vnímejte víc okamžiky přítomnosti a jak na vás daná věc nebo osoba působí. Pokud se vám něco nelíbí, cítíte divné pocity, jakoby vám něco vadilo, ani nevíte co, přemýšlejte proč to tak je. Možná vám právě intuice radí si dávat pozor.

Výborným spojovatelem s vaší intuicí je meditace. Pravidelné ztišení, bytí sama se sebou, vnímání své osoby a pročištění hlavy od neustálého toku myšlenek. Na tom všem se dá v meditaci „pracovat“ a to vše vás dovede blíž k sobě, ke svému já a k tomu, co je zrovna pro vás to nejlepší. Dokonce si díky meditování vybudováváte lepší sebevědomí, sebedůvěru a sebehodnotu.

Je to samozřejmě neustálá práce na sobě, metod je spousta. Ale když začnete, první plody uvidíte velmi brzy.

0
0
0
s2sdefault