Pokud hledáte řešení vaší situace, vašich problémů nebo čehokoliv jiného, na základě čeho se rozhodujete? Kde hledáte informace, za kým si jdete pro radu? A přemýšleli jste, jak moc vás dané zdroje ovlivňují?

Přemýšlela jsem, co napsat za článek, už pár dní jsem nic nezveřejnila. Napadlo mě nejdřív téma strachu. Z hodně velké části v našem životě jednáme na základě právě strachu. Kam se podíváte, tam se schovává. Někdo se ním nechá ovlivňovat více, jiný méně. Záleží na mnoha faktorech, hlavní je výchova a povaha.

Dnes mě napadlo další téma, a to ovlivňování v našem životě.

Abych upřesnila: vzpomněla jsem si, jak moje jedna velmi blízká osoba se nechá ovlivňovat názory druhých. Dobré je, že si to už uvědomuje, pracuje na tom. Ale stačí, že jí někdo poplive její skvělý nápad a už ji to ovlivní, natěšení a chuť klesá rapidně dolů, přitom nápad to byl úžasný. Znám několikero lidí, kteří mění své názory jako ponožky. Také jsou lidé, kteří mají názor podle autority, která zrovna stojí vedle nich. Toto potkává lidi, kteří měli výchovu typu „toto můžeš, toto nesmíš, toto musíš, tamto nedělej, toto nezkoušej…“ atd. Nechali si namluvit, že sami jsou neschopní a nezvládnou to a tak s každým rozhodnutím volají právě tomu, kdo je vychovával, a když není po ruce ten, najdou si jinou autoritu. Jakmile se mají rozhodnout o něčem sami, cítí stres ze selhání. Často rozhodnutí „jednoduše“ odloží. Opět s tím jde ruku v ruce strach.

Strach ze selhání. Malá sebedůvěra. To ovlivňuje naše rozhodování prakticky ve všem. Proto jsem si řekla, že tyto dvě témata se pěkně doplňují a bude dobré je spojit.

Co se týče strachu v našich životech, to by vydalo minimálně na celou knihu. Dělí se do různých kategorií, jako strach o zdraví, o blízké, strach z budoucnosti, z minulosti, ze ztráty... Ale jen 8 % strachu ze všech, je nám užitečných. Je to tzv. pud sebezáchovy. Všechny ostatní nám nijak nepomohou a dokonce se dají ve větší míře eliminovat. Návody jak se strachem pracovat v určitých oblastech vám tu teď nedám, to by tento článek nabral velkých rozměrů. Na toto můžu doporučit různé kurzy a semináře, sama budu jeden organizovat. Jednoduchou radu vám ale přece jen prozradím. Minulost ani budoucnost neexistují. Minulost už byla, budoucnost ještě nenastala. Je zbytečné se jich bát. Důležitý je přítomný okamžik a prožívání „teď“ vědomě a naplno.

Pokud si uvědomujete, že se bojíte něčeho, co je zbytečné, dáte najevo svému strachu, že o něm víte, ale dělá si o vás přehnané starosti smile, tento strach pak bude menší. Bojíme se často jako malé děti. Má dcera se např. bojí tmy. Pro mě jako dospělou, je to blbost. Chápala bych obavu ze tmy venku v lese, ale doma? Vždyť se přece nemá čeho bát… Jenže pro ni je to skutečné a nevidí, že je to nesmysl. My dospělí takto prožíváme spoustu strachů, které jsou nesmyslné, ale protože je to pro nás skutečné, bojíme se. Pokud budeme mít oči otevřené a budeme vědomí, uvidíme, že většina těchto strachů existuje na bázi neexistujícího. Takže žijte přítomným okamžikem, uvědomujte si realitu, neřešte budoucnost, minulost a poděkujte svému strachu, že vás varuje, jen mu řekněte, že to dělá často přehnaně a zbytečně ;-).

A co se týče ovlivňování v našich životech…? Podívejte se na lidi kolem. Co člověk, to názor. Názory jednotlivých lidí jsou dány jejich osobními prožitky. Ale také tím, jak se nechali právě ovlivnit od dalších lidí nebo médií. Předávání pak záleží na potřebě každého z nás ovlivňovat ostatní. Někdo potřebuje ovlivňovat druhé více – upevňuje si tím své ego, snaží se tím spravit si svoje zranění a pocit nepotřebnosti, zvyšuje si tak uměle svoje nízké sebevědomí atd. Pak je tu další skupina, ti, co se ovlivňovat nechají a ti, co to dokonce vyžadují. A nakonec skupina lidí, která se nedokáže rozhodovat sama, potřebuje nad sebou někoho, kdo jim dává směr, ale přitom to sami předávají dál a začnou ovlivňovat slabší jedince „pod sebou“ (např. své děti).

Ať se tu do toho ale nezamotáme: Neříkám, že je špatné si vyslechnout radu, pokud si sami nedokážeme pomoci. Když nás někdo požádá o názor, můžeme mu říct, jakou máme zkušenost. Ale nevnucujte svoje objevy a myšlenky druhým, když po tom netouží a neberme si osobně názory těch, kteří se snaží ovlivnit nás. Každý žijeme ve svém světě, máme jiné zkušenosti, jiné povahy, nikdo nechodí v našich botách a my nechodíme v cizích. Rada od druhého pro nás může být užitečná, ale i přesto zkoumejte, zda je pro vás ta pravá. Často se totiž pak může stát, že sice něco pomohlo druhým, ale vám to naopak neprospěje. Například hledáte správné stravování? To teď řeší hodně lidí. Přečtete si knihu k jedné dietě a hned vás nadchne a začnete to zkoušet na celé rodině, včetně sebe samozřejmě. A pak vám někdo řekne, že má ještě jinou, lepší a zas to nastudujete a opět změníte strategii a ejhle, za nějakou dobu opět jiný trend, který vám hraje na notu vašeho logického rozumu… Zastavte se. To, co se líbí jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Vy víte, co je pro vás to nejlepší, hledejte to sami pro sebe a v sobě

Kde najdete jisto jistě nejlepší oporu, podporu, sebevědomí, pevnou půdu pod nohama? Sami v sobě. Je to určitě tam, i když někdy zakopané hodně hluboko. Každý máte sílu najít všechno potřebné uvnitř. Vaše srdce vám často napovídá, ale svou nejistotou a strachem ho přehlušíme. Poslouchejte víc své srdce, naučte se milovat sami sebe, tím si dáte víc pevné půdy pod nohy a budete se moci od ní odrazit vpřed!

 

0
0
0
s2sdefault