Když se řekne „naivita“, co se vám vybaví? Co si pod tímto pojmem představujeme? Přiznám se, často jsem toto slovo používala hlavně k mladším ročníkům, leckdy i sama k sobě. Ale mám pocit, že tak nějak mylně. Ona totiž není naivita jako naivita. Je tenká hranice mezi zdravým pohledem dítěte a naivním pohledem, který v sobě nemá notnou dávku životního moudra. Jenže v rámci našeho skvělého posuzování a odsuzování za naivitu považujeme každý názor vyřčený převážně mladšími lidmi, než jsme my sami. Proč ho považujeme za naivní? Protože nám přece dal život za vyučenou, že to, co jsme chtěli, jsme nedosáhli, protože ostatní nám zhatili plány, protože život je tak krutý, protože osud zasáhl a zákon přírody zafungoval jinak….

 

Tak pro příklad: když vám vaše pubertální ratolest řekne, že jste totálně mimo a že je vlastně chytřejší než vy. Ano, to je naivní názor. Ale když vám řekne, že budoucí zaměstnání není problém – o tom už se dá polemizovat, zda to je naivita či ne. Proč? Co takové dítě většinou uslyší? Odpovězte si sami… Já slyšela věty typu: nebudeš se dobře učit, nebudeš mít maturitu, zle se ti povede… Souhlasím, že v dnešní „papírové“ době, kdy musíte mít papír na cokoliv, je maturita ceněná. ALE… pokud máte v hlavě hrst rozumu nebo šikovné ruce k tomu a učíte se rychle probojovat, dokážete získat i kapku moudrosti, pak vám nějaký papír v cestě stát nebude. Znám lidi, co prošli gymplem i vysokou se samýma jedničkama a áčkama a nebylo jim to k ničemu. Jsou nezaměstnaní, nebo prodávají v obchodě… A znám také lidi, a vy určitě také, kteří jsou rádi, že nějak tu maturitu teda udělali, ale v životě se jim daří velice velice dobře, mají svoje firmy, auta, dům… 
Takovýchto příkladů by mohla být spousta.

Naše negativní zkušenosti v životě bereme jako „růst z naivity dětství“. Co když to tak ale není? Co když jsme si jen nechali vzít chuť a sny ostatními lidmi, kteří nám často říkávají „Ale nebuď, prosím tě, naivní…“? Potom se totiž naskýtá otázka, jestli to jsou jen strachy, které nám vtloukli do hlavy, něčí prohrané boje a JEJICH špatné zkušenosti, nebo je to opravdu naivita. Pokud vám toto slovo někdy v jakémkoliv kontextu přijde v myšlence, popřemýšlejte, jestli je to opravdu dětinskost a nezkušenost, nebo s určitou dávkou odvahy, by se s tím dalo udělat spoustu krásných věcí. Nebo toto slovo vyměňte za větu „ano, možná máš pravdu, ale já mám tuto zkušenost….“. Je lepší říct svůj názor, svůj zážitek, svůj pocit. Druhá osoba si může vzít ponaučení, nemusí, může se rozhodnout na základě svých zážitků, zkušeností a pocitů. Daleko lepší je povzbudit, než ukazovat prstem na naivitu.

Byla jsem ještě donedávna osoba, která na hodně názorů hlavně mladších lidí říkala „ten je ale naivní, však on ho z toho život vyléčí…“. Ó jak naivní jsem byla já sama :-D. Rozlišujme, v čem se od naivních lidí učit a v čem jsou opravdu naivní. To, že máme o pár let zkušeností v životě navíc, neznamená, že jsme moudřejší. Naivita jsou pozůstatky našeho dětství. A děti mají v hlavičkách leckdy víc moudra, než my všichni dospělí dohromady. To, že neumí formulovat věty, tak jako my, neznamená, že jsou hloupí a naivní. Často si říkám, že by nám měl být dán den v dětské hlavě s rozumem dospělého a myslím, že by jsme se nestačili divit, co všechno by jsme se tím naučili…

Ve slovníku cizích slov vám slovo naivita přeloží jako „jednoduchost“… Kdo dělá svět složitým….?

0
0
0
s2sdefault