Tím nemám na mysli strom, i když i ten spousta lidí už má a chodí si k němu pro síly, ticho a odpočinek. A vlastně toto všechno (a mnohem víc) se dá najít i v tom kmeni, který mám na mysli já. Dnes se tomu říká např. komunitní život. Pod tím jsem si ale ještě donedávna představovala něco, po čem se mi ježily hrůzou chlupy na těle. 

Takový to, kdy jste pod drobnohledem ostatních, kteří vám mohou kecat do života. Vlastně styl „rodina“ v růžovém provedení. Musíte se přizpůsobit návykům ostatních a hezky šlapat brázdu jako pěkné stádečko. Jste neustále hodnocení, zda děláte, co máte dělat a jestli to děláte správně.  

Ve městě kde žiji, jsem byla ráda za jistou anonymitu, kdy tu znám jen pár lidí a to mi bohatě stačí. Jako všude, tu také frčí pomluvy a odsuzování, neměla jsem touhu do tohoto vzorce zapadnout. Jenže nedávno jsem zjistila, že jako vše, i tento způsob žití má svou druhou stranu. Jste vlastně osamocení. 6592af4e9b34936f9690e9ea597bdccc

Přitom všichni toužíme po naplnění, po tom, mít kolem sebe lidi, kteří jsou ti „vaši“ a cítíte se s nimi prostě sami sebou. Pokusím se a budu se maximálně snažit vysvětlit, co jsem v posledních týdnech objevila na mé cestě. A budu ráda za zpětnou vazbu, jak to máte vy. Jak to cítíte, co byste si přáli, co vám teď vyhovuje. 

Hodně se toto „soužití“ točí kolem svobody. Což se mnou zkrátka rezonuje, protože jsem ten hledač svobody ve všem. A je to někdy velmi těžké, protože každý z nás má o svobodě jinou představu. Také máme každý jiné potřeby, touhy, sny i ty představy o tom, co by druzí měli nebo neměli. Proto si myslím, že v dnešní době na území ČR je jen velmi málo možností takového (sou)žití, pokud vůbec. (Nezjišťovala jsem si to.) 

0cd64356fe62155a192e39f110282f3cZe září se vyklubal hodně hektický měsíc naplněný snad všemi emocemi a prožitky do morku kostí od výmyslu světa. Tedy myslím pro mě. Vůbec se celý můj rok nesl v duchu: vyhrabování hodně starých sraček a velký úklid v mém nitru. Velmi náročné období a sotva jsem lapala po dechu. A pak přišlo září a to teprve nabralo na rychlosti

Těsně po sobě se mi naskládaly regresní terapie a dva víkendové semináře. Začalo to 5hodinovou prací na regresi, čtyři dny na to třídenním seminářem a 10 dní po něm 4denní seminářová jízda uzavřela tento měsíc s tou krásnou devítkou, která značí zakončení. Když už si hraji s čísly, regresi jsem měla 10.9., což mi dodalo odvahy, že jsem na začátku velké cesty, která bude zdárně ukončena. 

Z této terapie jsem šla hodně unavená, vlastně zbitá jak pes, ale s pocitem dobře odvedené práce a rovnou jsem se vrhla na seminář Transformace. A zde mě čekal divoký sešup do mých velkých temných hlubin. Nebudu popisovat, co vše se dělo při ani po, to by vydalo na román. Trvalo mi týden, než jsem se dostala z pocitu, že mi neustále smrt dýchá na záda. 

A začala příprava na další seminář – Láska, sex, probuzení. Krásný název. Říkala jsem si, že to bude hop nebo trop. Buď mě to sešrotuje úplně, nebo se to zlomí a naopak se vše promění v to krásné. Také se nebudu dál víc rozepisovat. Jen k tomu dodám, že tento seminář byl poslední zářijové dny a opravdu se stalo to, co 9 naznačila. Zakončilo se něco velkého. Jedno velké temné období přešlo do světla. 

To ve stručnosti k průběhu tohoto měsíce. Zmínila jsem to proto, že na těchto seminářích (jela jsem sem už asi po páté), mi začalo docházet, že už nejsem tak uzavřená, jako jsem bývala dřív. Už nejsem tolik vyděšená z ostatních lidí, co by mě „mohli ublížit“. A co víc? Dokonce jsem se začala cítit naplněná z energie těch všech, kteří byli naladění na stejnou notu. Samozřejmě i z toho, že jsme vyšli daleko ze své bezpečné komfortní zóny a obdarovávali se vzájemně laskavostí, dotyky a hlazením. 

Oba semináře mají jinou náplň, ale co mají shodné je práce s tělem, s tantrou, dechem a blízkostí druhých. Člověk zde musí odhodit aspoň část svého studu (pro mě to byla velká část…). A když se podvolíte, odhodláte se do toho jít a otevřít se tomu, tak nastanou obrovské změny. Budete bohatě odměněni.d5e73100143d459a437e5a34795172dd

Spousta nalepených těžkých věcí se z vás začne odlupovat. Začnete vnímat víc sami sebe, víc se znát a poznávat. Začnete se méně bránit lásce, přijmete svou bolest za součást vás a to, že s ní můžete pracovat a že vám může pomoci v osvobozování sebe sama. Mohla bych to popisovat ještě na dalších několika stránkách, ale pořád bych odbočovala od toho jádra, které mám na srdci. 

Při jednom cvičení, kde jsme se hodně objímali, byli jsme v silném objetí s asi tak 15 lidmi, jsme si měli nakonec všichni lehnout a proplést se mezi sebou. Každá moje končetina byla na někom jiném, každou rukou jsem držela někoho jiného. Nastala vlastně prováděná meditace, kdy jsme měli cítit, že právě s těmito lidmi tvoříme jednotu. (V onom propletenci to nebylo nic těžkého.) A že toto je teď náš kmen. Že do tohoto kmene se chodí pro sílu, pro pochopení, pro soucit, pro pohlazení atd. 

Cítila jsem se tak dobře, uvolněně a bezpečně. Cítila jsem se milovaná, neposuzovaná a volná, ač jsem byla součástí propletence z lidí a moc jsem se hýbat nemohla. Uvědomila jsem si, jak by bylo skvělé žít v komunitě lidí, kteří jsou stejně naladění, mají podobné vnímání jako já, snaží se učit neposuzovat druhé a žít v té svobodě. Když potřebujete pomoc, je na blízku. Můžete pomoct vy, když vidíte, že je to zrovna ve vaší moci a chcete. Zároveň se ctí vaše hranice – svoboda, kterou potřebujete. Každý má to své teritorium, které je posvátné. 

Místo, kde vždycky najdete někoho, kdo vás obejme, pohladí, řekne laskavá slova. Místo, kde můžete poprosit o pomoc. Místo, kde můžete být sami sebou a pracovat sami na sobě v energii, která je zesílena o další podobné šílence, jako jste vy.

307dd02275cd6f1a1ad8683d5e382fb2Všichni v tom nejhlubším nitru toužíme po Jednotě, po přijetí, po lásce. Proto hledáme pořád to, co našemu srdci a naší duši tak moc chybí. Proto se často cítíme sami, i přes to, že kolem sebe máme dost lidí. Protože naše srdce a duše je tak hladová po této sounáležitosti, že je nejde jen tak nasytit po jednom pohlazení, po jednom objetí. 

Navíc jsme spoutáni tolika předsudky, strachy a omezeními, která se předávají po tisíciletí z člověka na člověka, že se jen těžko zbavujeme vlastních pout a jdeme se otevřít druhým, ač po tom neustále toužíme… Začarovaný kruh.

Já z něj začala vystupovat. Je to skvělý pocit. A začalo mi chybět mít takovouto komunitu, kde by to fungovalo jako ta bezedná studna. Každý kdo přijde, propojí se a naplní se. Kdykoli. Třeba se někdy dočkám :-) .

Budu se těšit na vaše sdílení. (Pod článek, na FB, do mailu, máte na vybranou :-) ) 

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment